Běh. Proč, kdy a jak? (2.část)
Běh ano, ale s rozvahou
Často se u nás setkáváme s názorem, že běh není zdravý, a proto nemá cenu o něm uvažovat. Toto černobílé vidění je přičiněno malou informovaností a neznalostí všech aspektů, které si je třeba při běhu uvědomit a také podle nich prakticky postupovat. Správně se k tomuto pohledu vyjádřil legendární propagátor kondičního běhu, dnes již zesnulý Emil Dostál, když řekl: „Běh je velkolepým prostředkem k lepšímu způsobu života a ke kompenzaci negativních vlivů civilizace. Není všelékem, ale účinným léčebným prostředkem. Při jeho používání nemáme stoprocentní záruku trvalého zdraví, ale velikou, několikanásobnou větší pravděpodobnost než při neracionálním, špatném způsobu života.“
Vytrvalostní kondiční běh přispívá zejména ke zlepšení funkce srdce a plic. Dále působí pozitivně na Váš metabolismus, jeho prováděním lze předcházet onemocněním kosterní soustavy, například artróze a taktéž civilizačním onemocněním. Kondiční běh pomáhá upravovat vysoký krevní tlak a zvyšovat imunitní funkci organismu.
Na druhou stránku běhu však také nesmíme zapomínat, zvláště při vyšších běžeckých dávkách či při provádění této atletické disciplíny na výkonnostní či vrcholové úrovni.
Namožení, bolesti svalů či puchýře, jsou tím nejmenším negativem. Mezi ty závažnější problémy spojené s dlouhými běhy patří jisto jistě bolesti a problémy související s Achillovou šlachou, záněty okostice bérce či bolesti zad. Při vážnějších zdravotních obtížích, byste měli vliv běhu na Vaše zdraví vždy konzultovat s lékařem.
Ovšem, budeme-li se bavit o kondičním běhu-joggingu v přírodě na čerstvém vzduchu, tak vám rozhodně přinese více prožitků, dobré nálady a pozitivních zdravotních účinků.
Nezakazujte dětem běhat
Běh je přirozeným pohybem člověka a i malé děti se jím přirozeně pohybují bez větších problémů po zvládnutí chůze. Rozhodně není na škodu nechat děti volně pobíhat na hřišti či jiném bezpečném místě.
Je zajímavé a je to i vědecky prokázáno, že pro děti není teoreticky žádným velkým problémem překonat vzdálenost odpovídajícímu celému maratónu. Děti při hře naběhají úctyhodné vzdálenosti, aniž by se při tom unavily, i když tento běh není souvislý a je velice často přerušován. Důvodem je omezená kapacita dětského organizmu, která se do desátého věku rozvíjí jen málo.
Přimět dítě k souvislému desetiminutovému běhu může být však velmi nesnadné a někdy téměř i nadlidský úkol. Důvody, proč se dítě brání, nejsou tedy fyzického, ale spíše psychického charakteru. Při rozumném dávkování běhu, zejména formou hry se u dětí nemusíte obávat přetěžování organismu. Rychlost jejich regenerace je mnohem vyšší než u dospělých. A když Vás zdravé dítě školního věku poprosí, zda si může jít do parku či na hřiště zaběhat, tak jej klidně pusťte. Děti moc dobře sami od sebe poznají, kde je jejich hranice.
Opatrnost při tréninku mládeže
U všech sportovních příprav dětí do 15 let, tj. do ukončení puberty a tělesného vývinu, by měl být sledován všestranný rozvoj základních pohybových schopností u dětských svěřenců. To znamená zlepšení koordinace, pohyblivosti a rychlosti formou všeobecné pohybové přípravy dětí. V tomto věku by neměl být trénink postaven jen a pouze na samotném sportovním odvětví, ale dětští svěřenci by měli vyzkoušet v rámci tréninku nejrůznější míčové hry, základní gymnastiku, překážkové a koordinační dráhy, základní cvičení a jiné všeobecné pohybové aktivity třeba i formou her a soutěží. Ovšem v praxi v rámci fotbalových, hokejových, gymnastických a jiných sportovních oddílů tomu je i vinnou neškolených trenérů po stránce tělovýchovně pedagogické jinak. Hrozí pak především nejenom fyzické přetažení organismu, ale i získání nechuti u dětí k dané aktivitě do budoucna.
V rámci atleticko-běžecké přípravy můžete u svých dětí začít s běžeckým tréninkem plně zaměřeným na danou trať od 15 let. Samozřejmě, že důležitou roly zde hraje individualita každého organismu. Citlivou otázkou přesto zůstává přiměřené zatěžování psychiky dětí a mládeže.
Nikdy není pozdě…
Pokud hodláte začít s během a již zrovna nepatříte k nejmladším, je to rozhodně chvályhodné rozhodnutí. Každopádně svoje předsevzetí nejprve konzultujte s lékařem. Prvních 4–8 týdnů nečekáme zázraky a „zatneme zuby“. To platí tím více, čím méně jsme se pohybovali v mládí a čím delší byla naše sportovní přestávka. Musíme přiznat, že rčení „začít s během není nikdy pozdě“ neplatí až tak docela. Pokud osoba starší 60 let dosud nesportovala, namísto běhu zařaďte raději rychlejší chůzi. Ovšem rčení, že každý je tak stár na kolik se cítí, jistě platí i zde.
Mezi aktivní nejstarší běžce účastnících se závodů u nás patří například pan Karel Hladík z Příbrami (1925), Ivan Pacner z Prahy (1926) či pan Jiří Soukup z Hradce Králové (1927).
autor: DE