Běžecké lenošení

Máme tu barevný podzim, který je svými příjemnými teplotami jako stvořený přímo pro běh. Navíc závodní běžecká sezona v plném proudu, během které jedou tréninky na nejvyšší obrátky. Tudíž pohybový aparát běžce je plně zatěžován, jakožto i v předešlých měsících běžecké přípravy. No a o psychice, která by se měla plně koncentrovat nejenom na výkon při vybraných závodech, ale též na výkon během každodenních tréninkových dávek, ani nemluvě. Tady o nějakém delším odpočinku, vyjma volných dnů v běžcově tréninkovém cyklu, nemůže být ani řeč. To jistě nemůže. Ale co po absolvování posledního závodního cíle, který si na podzim vytyčíme? Což takhle dát tělu šanci plně zrehabilitovat, než oblékneme teplé ponožky do běžeckých bot a pustíme se do zasněženého terénu, vstříc objemovým a silovým tréninkům během zimní běžecké přípravy? Každý tuto možnost samozřejmě volí dle své úvahy, zkušeností, nařízení trenéra, množství a míry spolykaných tréninkových dávek v dané sezóně, případně i zdravotního stavu.

Ze svých zkušeností mohu toto posezónní lenošení jednoznačně doporučit. Tím pádným argumentem je především vaše běžecká dlouhověkost. A to nejenom běžeckých hobíků, ale i zkušenějších profíků.

Pohybový aparát v celé své podstatě, potřebuje na regenraci podstatně delší dobu, než několik hodin. Bavíme se zejména o pojivové tkáni nesoucí název chrupavka. Samozřejmě zmiňovaná regenerace je odvislá od výše zátěže, věku, vyživě a suplementaci a v neposlední řadě i genetických predispozic. Chrupavka pokrývá kloubní konce kostí. Její struktura je elastická, čímž umožňuje výrazné snížení tření kontaktních ploch. Jde o strukturu, která se neustále přestavuje a tímto mechanismem dochází k obnově poškozené chrupavky. Pokud zátěž na ni kladená je větší než regenerační schopnosti, nebo sníží-li se schopnost regenerace chrupavky, dochází k převaze poškozování a to se projeví snížením její výšky, někdy až na kost. Pak již často bývá pozdě. Dalším argumentem pro déle trvající odpočinek je nutné zregenerování svalů, vazů i šlach. Tedy běžcova lokomočního aparátu, vlastního hnacího stroje. I když během spánku k jisté reparaci dochází, po proběhaném celém roku bychom měli tělu dát větší časovou dotaci na vlastní zotavení. A nedejte v tomto případě pouze na subjektivní pocit. Zkrátka to, že nás ještě nic nebolí, neznamená, že určité partie jsou na sto procent v pořádku a bez opotřebování. A jistě víte, že vleklá zranění jsou pro sportovce to nejhorší a jejich léčba bez řádné odmlky často není jinak možná.

Fyzická stránka je jedna věc. Ale vytrvalostní běžec bez dobré psychiky to má velmi těžké. Tím chci naznačit, že i „hlava“ potřebuje pauzu po dlouhé sezoně, jenž započala v rozpuku jara a poslední zvonění proběhlo u mnohých za spadaného listopadového listí. Téměř každodenní stereotyp, tempové úseky, intervaly, výběhy kopců, opakované rychlostní úseky, dlouhé objemové běhy, kroužení na atletickém ovále… A do toho závodní psychické vypětí… Zkrátka pro již zmiňovanou běžeckou dlouhověkost je třeba, aby to i „hlava“ přijala a aby nás to denní běžecké martyrium bavilo. Znám ze svého atletického světa spousty atletů, které to po 365denní řeholi každý rok přestalo jednoho dne bavit.

Co říci na závěr? Pauzu si zvolte dle svého uvážení. Jeden či dva neběhací týdny během listopadu či začátku prosince, pokud sezonu protáhnete, určitě vaše budoucí plány v běhu nezhatí. Vyměníte myšlenky, odpočinete si. To neznamená, že běžec musí ležet na gauči. Jiné sportovní aktivity v ležérnějším módu, kde zapojíte další svalové skupiny a přijdete na jiné myšlení neběžeckého charakteru, jsou samozřejmě možné. Pro toho, kdo běhání už má opravdu tzv. plné zuby, nastane jistě okamžik, kdy sám v sobě přizná, že se již na běhání těší. Tak nějak to mám i já…